9.den - neděle 6.9.2009
Vstáváme velmi časně, už po páté hodině, něco málo jsme posnídali a před šestou už vyčkáváme před kempem na příjezd náklaďáku, který nás má převést z Asni do 17 kilometrů vzdáleného Imlilu, výchozího místa pro trek na Jebel Toubkal. S menším zpožděním se před půl sedmou skládáme na korbu, tak trošku jako dobytek a vyrážíme na asi půlhodinovou jízdu. V Imlilu pěkně vyklepaní a vytřesení rychle seskakujeme, překládáme bagáž na muly, které nám ji, jakožto zhýčkaným turistům, vynesou na chatu Neltner a ve čtvrt na sedm začínáme nabírat první z cca 1500 výškových metrů, které musíme nastoupat k chatě. Hned zpočátku se cesta z Imlilu pěkně zvedá a v serpentinách směřujeme k předposlední vesnici na cestě, Aroumdu, který však pouze obcházíme po druhé straně údolí. Poté stoupání na chvíli ustává, to když přecházíme poměrně široké řečiště, které je však momentálně naprosto suché. Při jarním tání to ale musí být docela hukot. Počasí jako by nevědělo co na nás vymyslet, sluníčko se sice snaží prodrat před mlžný opar a houstnoucí mraky, ale daří se mu to čím dál méně. Má to ovšem i své výhody, neboť je docela příjemně chladno a šlape se rozhodně lépe než kdyby se do nás slunce opíralo vší silou. Po "přebrodění" kamenné řeky opět začínáme poctivě nabírat výškové metry. Asi po dvou hodinkách přicházíme do poslední vesnice, Sidi Chamarouch. Sem již nevede žádná sjízdná cesta, pouze pěšina po které jsme přišli my. Osvěžujeme se čerstvým pomerančovým džusem, který je sice o něco dražší než v Marrákeši, ale vzhledem k nedostupnosti místa je myslím 10 MAD stále dobrá cena. Džus je opravdu výborný a dodá nám další síly pro pokračování v cestě. Ty jsou třeba, neboť hned za vesnicí začíná stezka stoupat o poznání prudčeji a během půlhodinky překonáváme dost velké převýšení. Poté se již cesta vine dlouhým obloukem nad údolím řeky Mizane a v podstatě pouze traverzuje svah. Cesta je sice ještě dost dlouhá, ale stoupání již jen mírné. Ještě i zde je několik možností dokoupit balenou vodu, nebo se osvěžit čerstvým džusíkem. Kousek za posledním občerstvovacím stánkem je již chata Neltner na dohled, byť cesta odsud zabere ještě další zhruba hodinku. Počasí se již definitivně zkazilo a přehnalo se několik dešťových přeháněk. Asi 300 metrů od chaty na nás pak svatý Petr na uvítanou vysypal pytel krup. Ale do chaty jsme dorazili docela v pohodě a relativně suší, cesta v pohodovém tempu nám trvala 5 a půl hodiny.
výstup na Jebel Toubkal
Platíme nocleh na chatě (80 MAD), objednáváme si u chataře večeři a vzhledem k tomu že venku se žení všichni čerti a také tomu že nám není dvakrát dobře si jdeme lehnout. Lucka s výškovou nemocí bojovala už poslední hodinku pochodu, mně se šlo dobře až k chatě, ale tady se mi začala pěkně motat hlava a i s dýcháním to není bůhvíjaké. Tak snad když se trošku prospíme, bude to lepší. Budíme se asi po třech hodinách, počasí se rozhodně nelepší, spíš naopak. Aspoň že nám už je lépe. Scházíme z ložnice dolů na špagety a přemýšlíme co zítra, předpověď počasí podle místních není moc příznivá. Po osmé hodině si jdeme lehnout, dáváme budík na čtvrtou hodinu ranní, kdy se podle počasí rozhodneme zda zaútočíme na vrchol.
PŘEDCHOZÍ DEN - SOBOTA 5.9.2009 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - PONDĚLÍ 7.9.2009