10.den - pondělí 7.9.2009
Budím se o půl čtvrté, koukám z okna a na obloze svítí hvězdičky. Tak to vypadá že se přece jen o výstup pokusíme. Po čtvrté hodině budí Patrik ostatní členy naší výpravy a na pátou hodinu máme naplánován odchod z chaty. Lucka potvruje své rozhodnutí o vrchol se nepokoušet a tak zůstává spolu s dalšími asi pěti lidmi z naší skupiny na chatě. Obloha sice není vymetená, jak by napovídal pohled z okna naší ložnice, ale počasí je relativně slušné, tak uvidíme. Minutku po páté se za námi zavírají dveře chaty a přibližně třicet postav se za světla čelověk pomalu posouvá strmým svahem nad chatou. Stoupání je docela prudké, ale tempo našeho horského průvodce docela rozumné a tak se mi jde dobře. Asi po hodince se dostáváme do sedla nad strmým stoupáním od chaty. Bohužel počasí v údolí vypadá pěkně a je vydět i rozednívající se obloha, leč na kopcích všude kolem se válí dost husté mraky a mlha. Na mě se začíná opět projevovat výšková nemoc, je mi tak nějak všelijak a navíc počasí mě dost demotivuje. Další demotivující informace přichází od Patrika, když odečítá z GPS že jsme teprve ve výšce nějakých 3600 metrů, tedy více než 500 metrů pod vrcholem a nastoupáno od chaty máme tedy pouhých 300 metrů. Máme tu krátkou pauzu, během níž se rozmýšlím a výstup vzdávám, jako druhý z naší skupiny. Osobně šplhám na kopce proto, abych se z nich rozhlédl po kraji, což momentálně vypadá poměrně beznadějně, i když samozřejmě v horách je možné vše a rychlá proměna počasí je jistě možná. Přesto začínám pomalu klesat, cesta dolů není o moc příjemnější než ta vzhůru a chvílemi je dost těžké ji najít, takže skáču přes obrovské kameny tak, jak se mi zdá nejlepší. Před sedmou hodinou jsem zpět nad chatou, chvilku se kochám u malého vodpádku a také pohledem na rodící se nový den. Tady dole je krásně, modrá ranní obloha nad hlavou ale kopce jsou stále v hustých mracích.
výstup na Jebel Toubkal
Pak se už vracím do chaty, balíme krosnu a před devátou hodinou vyrážíme spolu s nevrcholovou skupinou dolů do Imlilu. Nikam se neženeme a cestu si za pěkného počasí užíváme, bohužel vrcholové družstvo si patrně nahoře moc neužívá, jak napovídá pohled na mračna nad Toubkalem. Jak sestupujeme níže a níže, dělá se čím dál tím větší teplo, jsme docela rádi že při cestě nahoru byla přeci jen příjemnější teplota a také slunce tak nepálilo. Čím dál větší starosti nám ale dělá pohled zpět za sebe do hor. Postupně tam narůstají černé bouřkové mraky a pomalu ale jistě se blíží k nám. Začíná souboj s časem. Vyschlé řečiště už překračujeme kvapíkovým tempem, proběhneme kolem Aroumdu a chvátáme z kopce dolů do Imlilu. Sem má večer dorazit náš autobus a odvést nás zpět do Asni. Původně jsme přemýšleli že v této sympatické horské vesnici strávíme příjemné odpoledne, plány ale měníme a snažíme se sehnat taxi dolů do Asni. Nakonec usmlouváme starý mercedes za 100 MAD pro všechny. Je nás sedm, takže o jednoho víc než tu běžně v taxicích jezdí. Takže krom dvou lidí na sedadle předním a čtyř na sedadlech zadních musí jeden z nás spolu s bágly do kufru. Nakonec se všichni vejdeme a užijeme si půlhodinovou bláznivou jízdy. Cestou spadlo pár kapek, ale zatím stále tomu největšímu slejváku úspěšně ujíždíme. Do kempu v Asni jsme dorazili tak akorát, průtrž a kroupy přišli za půl hodinky a do večera se pak přehnalo ještě několik dalších bouřek. Schován pod střechou bungalovu a se zajištěným stanem jsem si docela blahořečil, že jsem výstup na vrchol vzdal. Po půl osmé večer doráží vrcholové družstvo, až na pár šťastlivců kteří si i do Maroka vezli goretexové oblečení většinou dost mokří. Na vrcholu měli stejnou mlhu jaká byla už v sedle a čerstvě napadený sníh a cestou dolu se přes ně hnala jedna bouřka za druhou.
PŘEDCHOZÍ DEN - NEDĚLE 6.9.2009 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - ÚTERÝ 8.9.2009