1.den - sobota 29.8.2009
Budím se, jako před každou cestou za hranice všedních dní, dříve než je nutné. V sedm hodin již stepuji s bandou důchodců před Albertem a nervozně vyčkávám až jeho zaměstnankyně dopijí ranní kávu a pět minut po sedmé se uráčí otevřít krám. Jdu na jisto, pouze pro čerstvý Bílovický chleba, takže jsem dnes u pokladny první zákazník. Pak již jen doplňujeme jídelní krabici o proviant který si ještě naposledy užíval chladu lednice a po osmé hodině za vytrvalého deště vyrážíme směr Svitavy a Hradec Králové. V Hradci jsme za tradiční dvě hodinky, chvilku hledáme kudy k nádraží, ale nakonec za pomoci dobré rady městského strážníka cestu nacházíme a před půl jedenáctou parkujeme před budovou VČE. Vykládka, rozloučení a za chvilku již přijíždí stříbrný Neoplan z něhož vyskakuje mladík oděný do červeného trička se zelenou pěticípou hvězdou. Není pochybu, je to skutečně náš domeček na kolečkách na příští tři týdny a vítá nás druhý průvodce, Patrik. V Hradci se bus naplnil sotva ze třetiny a tak až do Prahy si každý užíváme pohodlí vlastní dvojsedačky. A užíváme si ho docela dlouho, neboť do Prahy se řítíme pěkně po staré silnici, ohledně čehož se v autobusu strhává krátká debata. Vše se vysvětluje během zastávky na jedné z benzinek, kde nabíráme hlavního průvodce Karla, kterému však zřejmě nikdo neřekne jinak nežli Oroň. Po půl druhé přijíždíme na Černý Most, kde je čerpací stanice Agip obklopena obrovskými batohy zpoza nichž občas vykoukne některý z našich spolucestovatelů. Je to neuvěřitelné, ale všechny zavazadla i všechni lidi autobus pojmul a tak se proplétáme Prahou a pokračujeme směrem na Plzeň. Tam po půl třetí nabíráme posledních šest členů naší výpravy a hurá na západ. Poslední pauza na Rozvadově už jsme v Německu.