15.den - sobota 12.9.2009
Vstávám stejně jako včera dříve než většina ostatních, takže si o samotě užívám probouzejícího dne na verandě hotelu. V osm hodin odjíždíme z Todry a pokračujeme směrem poušť. Asi po dvou hodinách děláme krátkou fotopauzu již nedaleko pouštního města Erfoud. Silnice se zde vine podél řeky Zíz, která je zde však z důvodu vysychání převedena pod zem. Desítky studen v pusté krajině působí velice pěkně a exoticky a je to vlastně takový první dotek pouště.
přejezd Todra - poušť Erg Chebbi
Nabaženi tímto krásným místem pokračujeme do Erfoudu. Hlavní úkol zní nakoupit zde zásoby na další dva dny, které strávíme na poušti. S balenou vodou problém není, horší je to ovšem s pečivem, které v době ramadánu kolem oběda sháníme dlouho marně, pokud tedy nepočítám několik plesnivých baget o které jsme skutečně zájem neměli. Zajímavé že v samotném centru města je asi 20 masen, ale pekárna či alespoň krámek s pečivem žádný. Nakonec se na nás usmálo štěsí v jednom nenápadném obchůdku, takže zásoby do poušťě bychom měli. Jdeme ještě kouknout do místní "výrobny" fosílií, kde nejen opracovávají skutečné zkameněliny z nedaleké pouště, ale také vyrábí umělé. Celkově lze říct, že Erfoud nás zaujal asi stejně jako Tinerhir, tedy téměř vůbec. Už se těšíme na duny Erg Chebbi, takže odjezd po hodině a půl ve městě kvitujeme s povděkem. Písečné duny vidíme v dáli již kousek za Erfoudem a za půlhodinku už sjíždíme z hlavní asfaltové cesty a kamenitou pistou se blížíme do hotelu. Bouře a průtrže mračen se nevyhnuli ani této oblasti, takže jsme ubytování na zahradě jiného hotelu než jsme původně měli, ale je tu pěkně a i bazén tu mají. Bleskově stavíme stan a v časně odpoledním parnu bereme zavděk hotelovým bazénem. Já se však vydržím koupat jen čtvrthodinku, vábení písečných přesypů kousek za zdí hotelového komplexu je velmi silné. Vyrážím pouze v plavkách a tričku s foťákem na krku na krátkou obhlídku nejbližších dun. Je to pastva pro oči i pro foťák, sluníčko se chvílemi schovává za mraky, které celé krajině ještě přidávají na přitažlivosti.
Erg Chebbi
V jeden takový moment si takhle sedím na duně a čekám až se sluníčko opět vyklube a nasvítí tu nádheru kolem. Tu kde se vzal tu se vzal berber na kole sviští si to pouští přímo k mému stanovišti. Zdvořile se zdravíme a já celou věc tímto považuji za uzavřenou. On však evidentně ne, nevím jako ho napadlo, že bych od něj snad něco kupoval, každopádně teď kdovíodkud vytahuje nejrozličnější tovar a rozkládá ho všude kolem. Dávám jasně najevo, že nemám o nic zájem, ovšem marně. Po chvíli raděj zbaběle prchám zpět do hotelového areálu, tohle mě opravdu nebaví a docela mi to zkazilo dojem z nádherného místa. Obloha se k večeru čím dál více zatahuje a v pět hodin, kdy se vyráží na západ slunce je již z velké části pokryta oblačností. Jelikož jsme se rozhodli vyšplhat na jednu z dun vlastními silami, vyrážíme o něco dříve než většina skupiny, která si dopřává cestu na velbloudovi. Aspoň část cesty si tak užíváme ze krásného večerního světla. Než se však vyšplhamé na samotný vrcholek duny, je na západě již neprostupná hradba oblačnosti. Na večer vyrážíme ve skupině asi deseti lidí do nedaleké vesnice, kde máme domluvenou večeři v rodině, konkrétně velbloudí kebab. Vesnice není až tak nedaleká jak to vypadalo, takže cesta po tmě kamenitou pouští nám trvá více než hodinu. Po pouštní silnici se bohužel jít nedá, neboť ta je kompletně pod vodou. Cestou do vesnice vidíme v dáli záblesky bouřky, uklidňujeme se však, že je to přece jen hodně daleko. Jak šeredně se pleteme máme poznat cestou zpět. Oroňův kamarád Hamu, který nás valnou část cesty po Maroku doprovází a zažídil nám i tuto hostinu, nás pouští šťastně přivádí do vesnice i do domku, kde je již vše připraveno. Velbloudí maso naloženo a po našem příchodu se roztápí gril a začíná se přípravovat. Na poškádlení chuťových pohárků dostáváme výbornou zeleninu, zvlášť cibule je neuvěřitelně sladká a šťavnatá. A pak už je nám na stůl servírován velbloud, chutná to zajímavě a rozhodě dobře, ovšem je třeba maso jíst skutečně horké, jakmile jen trochu vychladne, stane se nepožvýkatelným. Dosyta najezeni se pomalu chystáme k odchodu netušíc, že vrcholný zážitek nás teprve čeká. Již při odchodu z vesnice je zřejmé, že bouři neutečeme. Lít začíná asi deset minut za vesnicí a poušť se postupně mění v jednu velkou bažinu, naštěstí nepříliš hlubokou. Je fakt, že takový zážitek z pouště má asi málokdo, ovšem v momentě kdy nám nad hlavou křížovali oblohu blesky a byli jsme zasypávání kroupami nám nebylo příliš do zpěvu. V kempu jsme našli větrem převrácený a částečně vyplavený stan, naštěstí však spacáky nepřišly k újmě, takže se přesouváme do podloubí hotelu, kde si rozesteleme na lavičkách.
PŘEDCHOZÍ DEN - PÁTEK 11.9.2009 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - NEDĚLE 13.9.2009